Bob Marley

Občas si od něho něco poslechnu, pár písniček mám v mobilu. A toto video mi přišlo naprosto úžasný! :)..

Riskuj!

Říkej pravdu.
Choď s někým, kdo je pro tebe úplně nevhodný.
Říkej ne.
Utrať všechny svoje peníze.
Náhodně se s někým seznam.
Říkej 'Miluji tě'.
Zpívej nahlas.
Směj se hloupým vtipům.
Breč.
Omlouvej se.
Řekni někomu, jak moc pro tebe znamená.
Řekni blbcovi, co si myslíš.
Směj se dokud tě nebude bolet břicho.
Žij a ničeho nelituj!

Není to z mojí hlavy, objevila jsem to na fb. Poslední dobou riskuju hodně a to ve všem. Tak mi nezbývá nic jinýho, než doufat, že se mi to nevymstí...

Muheheee! :)..

   Druhákem už nějak proplouvám, občas horem, občas dolem. Pondělky jsem začala ve škole opět jezdit na koních- celkem mi to přes prázdniny, kdy jsem byla asi 2x už chybělo :D.. Ve středu máme kynologickej kroužek, takže zatím se mnou každou středu bude Loulí jezdit do školy a uvidíme jestli budeme chodit pořád podle toho,co se tam bude dít. V pátek máme zatím ještě agi než začne zima a to je z pravidelných aktivit asi všechno :)..Víkendy jsem až do teďka měla taky různě naplněný. Zítra du jezdit, v neděli jedem na neofika agi s Flouwulí a já budu pomáhat... No a pak učení.. Světe div se, ale i Terčí někdy sedí nad sešitama.

(Pitva ve škole - srdce selete)

,,Neštěstí, naštěstí nosí střepy"..

,,Ze střepů štěstí svý zase slepým.."

Všechno se děje pro něco! Každým koncem začíná něco novýho a my můžeme jenom doufat, že to něco bude lepší! Když by jsme měli pořád jenom štěstí, tak by se nám po nějaké době zevšednilo a nedovedli by jsme si ho pořádně vážit...
 

Velká rekapitulace prázdnin

22.6. Čermenské slavnosti
 - prodávání s mamkou, čučení na soubory
 

23.6. Kvalifikačky Žamberk
 - pomáhání
 

26.6. Flouwule měla 3 roky!
 
 
29.6. Jakási akce u tety ve vesnici
 - focení, kecání s kámošema
 

2.7. koněěě
 - konečně jsem objevila u koho můžu ve vesnici jezdit! :D
 

6.7. Řemeslnická sobota Letohrad
 - prodávání s mamkou
 - byla mi předaná šeltička na týdení hlídání
 - fotila sem
 

6-11.7 Hlídání
 - hlídala jsemkámošce šeltii
 

12-14.7 Brněnské psí dny
 - naprosto geniální akce
 - náše první freestylové závody v dogfrisbeečku
 

16.7. koněěě 
  - ježdění :)
 

16-18.7 Zuzka s Arim u nás
 

27.7. ukázky se psiskama
 -mám geniální psiska! :D


28.7-2.8. Tábor
 -Agility nás opět baví!
 - Tábor nejen o agility :D
 

3.8. O pohár fitmin
 -První oficky s Flouwulí :D
 

6-10.8. Praxe
 - Pohodová praxe v kravíně :D
 

15.8. Trhy Olomouc
 - Prodávání s mamkou
 

17-18.8. Dogfrisbee závody+ seminář s Japoncema
 - Nepopsatelně úžasná akce!
 

19-25.8. Týden ztrávenej u tety
 - Až na poslední den to byl úžasnej týden! :)
 (Fotky nejsou, nebyl čas fotit :D)

Tak toto jsou dny, které byly něčím zajímavější než ostatní.. Celkově si myslim, že lepší prázdniny jsem si přát nemohla! :)..
             Tvisha...

Lobo ♥...

Naprosto úžasnej dokument! :)

:)...

Fotbal? What? :D..

   Sestřenky a pár dalších kámošů měli hasičský závody, tak jsme vzali s bratrancem a kámošem kola a jeli jsme přes les čučet.. To, že jsem cestu málem nepřežila tady rozebírat nebudu :D.. Bylo to tam super, kecat, čučet,.. ehm mlčim :D.. No, ale hned vedle se konal fotbalovej zápas! Přiznávám, fotbal mě nikdy nebral, v televizi jsem kolem něho maximálně prošla a když jsem procházela kolem hřiště kde se hrálo tak jsem tomu nevěnovala žádnou pozornost.. Tady jsem s pár dalšíma šla ale nachvilku podívat. Ouje! Co holky na těch fotbalistech tak bere?! :D.. Jeden namachrovanější blbeček jak druhej, jeden větší simulant jak druhej.. Neříkám, že nejsou hezcí, neříkám, že někteří nemůžou být v pohodě.. Ale toto bylo moc. Ječeli tam na rozhodčího, hádili se tam všichni. Jeden se taktak dotkl toho druhýho a ten se okamžitě tvářil, že už to těžko rozchodí a válel se na zemi jak blbeček. Vždycky jsem si nějak tak myslela, že fotbal je o partě blbečků běhajích za míčem. Omlouvám se, pletla jsem se. Fotbal je o partě namachrovaných, simulujících, vzájemně nesnášejících se idiotech!.. Tak toť můj názor! :D :)..

Citáty :)..

(Citáty jsou z netu, protože mě zaujaly a fotky moje :) )...

Fotím co mě napadne..

Tábor agility + závody ( 28.7. - 3.8.)

  Agilityyyy♥
Normální lidi přijížděli v sobotu odpoledne.. Ti nenormální trávili sobotu na ukázkách v šíleným vedru a pokoušeli se něco předvýst, něco jako dogdancing... Přijeli domů v 9, šli ven za zajímavým účelem, vrátili se domů kolem půlnoci, pustili si film, byli na internetu, o půl třetí si vzpoměli, že by měli začít chystat věci a do postele padali kolem 4 ranní s tím, že budík nastavili na 6 :D.. Ano, tak přesně takle to vypadalo u mě! :D..
     Po příjezdu jsme šly zaplatit tábor a závody a přitom jsem se dozvěděla, že za 10 minut máme být všichni na parkuře i se psama a bude se rozřazovat do družstev.. Rychle jsme vynosily věci z auta všechny na jednu kupu a šla jsem si vyvenčit psiska. Šerulu přivázala do stínu a s Flouwulí, balónkem a miskou vody jsem se vydala k parkuru. Nebyla to nijak těžká sekvence což sem si původně myslela. Proběhly jsme dvě skočky a tunel a podle toho nás rozřadili. A odpoledne už se začalo trénovat. My jsme byly ve skupince s Ivetkou Lukáčovou (za což jsem byla hodně ráda! :D) ještě spolu s dalšíma 3 černobílíma :).. Náš odpolední trénink vypadal asi jako všechny do té doby. Já jsem byla těžce mimo z toho jak bordera ječí a z toho co zase vyvede. Flouwule si mohla vyřvat hlasivky. Ivetky slova zněly jednoznačně a to, že mám na parkuru být v klidu.. Pomáhala mi zklidnit borderku, poradila mi na ni pár fíglů jak jí převýst pozornost na mě.. Večer jsme si házeli frisbeečkama a překvapivě jsem šla spát celkem brzo. Ráno vstávání brzo, vyvenčení psů, trénink.. Ivetčiny poznámky které zdělovala Flowuně když dělala kraviny a já jsem na ni volala jak idiot ,,neboj, ona se uklidní".. A je pravda, že od té doby už jsem se u parkuru celkem přestávala stresovat co ten cvok zase vymyslí a ten cvok byl čím dál víc a víc v klidu! :)..
    Když se zrovna netrénovalo, tak jsme čas trávily u vody, házením frisbeeček s Míšou a podobně.. No a pak jsem se nějak dostala mezi pár cvoků a už to byly večery! :D.. Dva květináče, kouření, sušení, balení, hulení v mojem staně, zdrhání před cigánama, polejvák,.. :D.. Dál bych toto asi nerozváděla.. :D
     Za týden trénování si myslim, že jsme s Flouwulí udělaly celkem velkej pokrok, čehož si všimly i ostatní. Ivetka se divila, že ještě nejezdíme na ,,preteky" a když jsem se omylem prořekla, že už máme výkonostňák, tak jsem to měla jasný! :D.. Hned se šla zeptat, jestli se můžu dohlásit ještě na sobotu a moje protesty byly marný! :D..
    ,,Ve čtvrtek dopoledne jsme měli ,,trochu" zajímavější trénink.. Mega rovinku ze skoček, spojený 3 slalomy za sebou, a několik tunelů spojených za sebe :D.. Vzala jsem i Šerušu aby si taky trochu zaběhala :D.. No a v pátek už byly táborový závody.. Měli jsme čtyřčlený družstva a parkur jsme si měli rozdělit aby každej běžel něco. S Flouwulí jsme měli dvě skočky a dva tunely :D.. Naše družstvo běželo hezky až na posledního člena, půl hodiny chytala psa, takže naše družstvo skoničlo na posledním místě :D :P..
      Poslední večer jsme strávily celkem fajn a v sobotu jsme stávaly chvilku před sedmou.. Vyvenčila jsem psiska a šla na prezenci. Jako každej rok jsem na závodech i pomáhala, což při běhání se dvouma psama vypadalo zajímavě :D.. Začínalo se jumpingem Lkama při prohlídce jsem věděla, že o proti tomu, co jsme běhaly na táboře to těžký vůbec není, ale přece jenom jsem úplně v klidu nebyla :D.. Na start jsme šly jako druhý. Nebyl náběh do slalomu, jedna laťka a jedno odmítnutí za který jsme mohla já :D, ale doběhli jsme! Rozdělovalo se to na výkonostní kategorie, takže v LA1 jsme byly 4 :).. Chvilku jsem pomáhala na parkuře a pak už jsem si šla pro Šerulínu. Nevyšel jí krok a shodila laťku, skočka se šla ještě jednou a ona sama není zvyklá schazovat, takže ji proběhla ještě na zpátek z čehož byl disk :D.. Jako další zkoušky LA1. Na prohlídku se mnou šla Ivetka. Parkur nijak těžkej nebyl. Na startě mi Flouwule hezky počkala, na zóně zastavila, ale já naprosto dezorientovaná jsem jí poslala po kladině trochu blbě, Šerulu bych ještě zvládla odvolat, ale u Flouwule jsem už neměla šanci :D.. Takže disk. Pro nás jako další zkoušky SA2, Šerča bežela celkem rychle, jedinej zásek byla na kladině, v polovině z ní seskočila, po druhé ji šla už ale hezky, nevim co se jí nelíbilo. Takže jedno odmítnutí + kvůli vracení asi nějaký za čas. Proto jsem nechápala za co jsme měli to třetí místo! :D.. A poslední už agility. S Flouwulí disk, ale zóny super! :D.. Se Šerulínou čistě, ale na ty rychlý psy před náma už vážně ve svých 12ti nemá :D..

Lynx issiodorensis

  • Pravděpodobně to byl předchůdce všech čtyř dnes žijících rysů. 

   Lynx issiodorensis neboli Issoire Lynx, byl druh rysa, který obýval Evropu během epochy pleistocénu, a může mít původ v Africe během pozdního pliocénu. Pravděpodobně zanikl po skončení posledního období doby ledové. Kostrou se podobal dnes žijícím rysům, ale měl kratší a robustnější končetiny, větší hlavu a delší krk.

 Zdroj:  http://carnivoraforum.com,  http://crazy-zoologist.livejournal.com

Rys ostrovid v ČR

   Rys byl v minulých stoletích v českých zemích úplně vyhuben. V této době je celkový počet rysů v ČR pod hranicí 100 zvířat. 70-80 rysů osidluje jihozápadní čechy (hlavně Šumavu a Pošumaví). A to díky tomu, že zde bylo před 30 lety vypuštěno několik rysů ze Slovenska. Sporadicky se rys vyskytuje také v Jeseníkách, Českomoravské vrchovině nebo Krkonoších. A na jaře 2011 zachytila fotopast rysa i v Českém Švýcarsku. Proces, při němž člověk navrací vyhubená zvířata do míst, kde dříve volně žila, se nazývá reintrodukce. Na všech reintrodukcích rysů nejen na Šumavu, ale i do Alp se podílela ostravská ZOO.

Současné rozšíření rysa ostrovida v ČR

Zdroj: selmy.cz

Rys ostrovid

český název: rys ostrovid
latinský název: Lynx lynx
rozšíření svět: Evropa, Asie
rozšíření ČR: Šumava, Beskydy, Jeseníky

   Je to jediná kočkovitá šelma žijící volně na našem území. Charakteristickým znakem rysů jsou trojúhelníkovité uši s černými chomáčky chlupů na konci a černý konec ocasu.

 

 Vzhled:

Hmotnost: samci váží 18- 25 kg, samice 12-16 kg.
Výška:  60-75 cm.

    Základní barva jeho srsti je šedá s žlutavým až rezavým zabarvením a s hnědými až červenohnědými skvrnami. Čím dále na severu rys žije, tím světlejší má srst, kvůli maskování v zasněžené krajině. Srst rysa je složená z husté podsady a 5 až 7 cm dlouhých pesíků. Středem hřbetu se pak často táhne tmavý pás, břicho má hodně světlé až bílé.
   Přední končetiny jso u kratší než zadní, což umožňuje rychlý běh i mohutné skoky. Končetiny jsou ukončeny tlapami, které jsou mohutné kvůli pohybu ve sněhové pokrývce.

  

Rozmnožování:

   V době páření doprovází samici někdy i více samců (do té doby samotářsky žijících), kteří spolu bojují. Říje probíhá v únoru a březnu. Březost trvá 67-74 dní. V květnu až červnu se rodí samici 2–4 slepá mláďata. Oči se jim otvírají po dvou týdnech. Mláďata zůstávají ve společnosti matky až do další říje. Ta kojí až půl roku, po měsící jim předkládá i pevnou stravu a pozdějš je učí lovit. Pohlavně pak dospívají mezi druhým až třetím rokem.
  V přírodě se dožívají 15 až 17 let, v zajetí to bývá o něco déle.

 Potrava:

  Jako lovec je rys nejaktivnější v ranních a večerních hodinách. Na kořist číhá, nebo se k ní nepozorovaně přiblíží a útočí z bezprostřední blízkosti. Pokud kořist nedostihne několika skoky, nechá ji být. Menší kořist je zabíjena kousnutím do hlavy, kopytníci zakousnutím do hrdla nebo týla a zadušením.
   Jeho hlavní potravou je srnčí zvěř nebo v některých oblastech uměle vysazení mufloni popřípadě kamzíci. Loví však také drobné hlodavce, ptáky, lišky, zatoulané a zdivočelé psy, kolouchy a ti nejsilnější rysové i slabší laně. Někdy strhne i nechráněné ovce.
   Při lovu používá svůj jemný čich, dovednost skákat až 5m daleko a velice ostrý zrak, kterým vidí i za šera.

 Způsob života:

    Rozloha území jednoho rysa, může být často větší než 300 km², toto teritorium si značkuje trusem a močí. Když teritorium vylový, stěhuje se na nové území. Vyhledává nejraději skalnatý terén s hustým podrostem, který mu poskytuje dostatek úkrytů. Skrýšemi pro něj tedy mohou být houštiny, skalní rozsedliny, duté kmeny, vzácněji i doupata po liškách nebo jezevcích.Rys je velmi plachý a člověku se vyhýbá.

Zdroje:
http://www.selmy.cz, http://cs.wikipedia.org, http://www.priroda.cz, http://www.ezoo.cz, http://www.prirodainfo.cz, http://www.ireceptar.cz, http://ekolist.cz

Naše smečka

Jméno: Flower
Přezdívky: Lo, Flouwí, Borderaaaa, Magoreeee!.
Pohlaví: fena
Plemeno: Border kolie (bez pp)
Datum narození: 26.6.2010
Otec: Arnold border towm
Matka: Abbelain
Psí sporty: Dogfrisbee, agility, dogdancing

 

Jméno: Šery
Přezdívky: Šerča, Šeruš, Šečííí, Rina,
Pohlaví: fena
Plemeno: kříženec (útulek)
Datum narození: 1.6.2001 (přibližný)
Psí sporty: Agility, dogdancing

Jméno: Tereza Dlouhá

Datum narození: 17.12.1996

Zájmy: Příroda, focení, koně, psi, knížky, psaní,...

 

Potkanka :)..

Jméno: Ashley

 

Myšoidka :)..

Jméno: Dealerka

Junior Open 15-16.6. 2013

  Juchůůů! Ve škole se mi povedly dát nějakým zázrakem 3 děsivý předměty- anatomka, děják a čeják.. Na poslední chvilku jsem si to opravila, takže jsem úspěšně dokončila prvák a v září do druháku! :D.. Takže léto již naplno začalo! A to kde jinde než na geniální psí akci!.. V pátek do školy jenom na dvě hodiny čučet na filmy, pak už jenom nakoupení jídla, cesta domů busem, rychlý chystání věcí.. A jelo se do Chocně! Teda.. Do Kosořína, odkuď jsme pokračovaly s Míšou Táflovou.. Naložit u nich věci do auta bylo hodně pracný! Nakonec se ale do kufru vlezl i můj černobílej cvok. Klec na střeše, na sedačce mezi mnou a Zuzkou hromada věcí.- aspoň se dalo na čem spát! :D.. Ještě před odjezdem jsme se vrhly na Goldii.. Teda Míša ji držela, já jsem fotila a Zuzka stříhala.. Výsledek byl podle mě dobrej! :D.. No a pak už jsme vážně kolem 6 vyjeli. Se Zuzkou jsme si než nám došly slova psaly na mobilu v angličtině pak jsme plynule přešly rači na čestinu :D.. Spaní, zastavování v lidlu, koupení jídla, vyvenčení psů a opět již na cestě. A i cíle jsme se dočkali! Divný? Zázrak? :D.. Cesta nám trvala cca 2,5 hodiny. Psiska jsme přivázaly k nejbližšímu stromu a šly jsme se Zuzkou postavit stan, průběh byl velice zajímavý! :D.. Našema rozhovorama jsme děsily asi všechny kolem :D.. Proč jsme sakra musely být obě tak extrémně úchylný? :D.. Pak už následovala večerní procházka-ve tmě na nějakej kopec lesem :D..Psa jsem měla na volno aby mi nerval ruce- i kolem psů prošla hezky! A volala jsem s jednou dženiální osobou :D.. Zuzce přeskočila a rozhodla se mě nejmíň přizabít, což znamenalo, že jsme se obě začly chovat jak naprostí dementi :D.. Ten s kým jsem volala asi trochu nepobíral :D.. Zbytek cesty šly Míša se Zuzkou přede mnou a já s telefonem za nima :D.. A pak už odchod do stanu.. Psiska spaly s náma ve staně, což znamenalo, že díky Flowuně to byla velice zajímavá noc! :D Ta dežotka se rozhodla, že spát prostě nebude a když nebude spát ona tak ani nikdo jinej! :D.. Víc týrala Zuzku než mě, takže pro mě aspoň jakš takš okej! :D..
    Ráno jsme se vzbudily, nasnídaly ještě ve staně, holky mi i psisko vzaly ven! a pak šly už k parkuru, nějakým zázrakem jsem za nima po chvilce došla taky :D.. Pak jsme trochu přistřihly bordulíně nohy, ocas a uši. Že by šla fakt strojkem? :D.. Uvidim ještě :D... Den ztrávenej v šíleným vedru u parkuru, aspoň že jsme nic nemusely dělat. Až večer mini seminář dogfrisbee- rozdělovali nás podle toho, kdo už u někoho na semináři byl a kdo ne.. My samozřejmě ne, takže jsme skončily ve skupince, kde jsme se celou dobu učily házet akorát backhand. Pak jsme se šly podívat na vyhlášení a pak jsme šly nachvilku za Michalem Romanem aby nám pomohl s vaultama od zad- tam se nám povedl juchů! To prostě nějak dáme! :D.. Aspoň chvilku volání s tím co předešlej den.. Přemlouvání Zuzky aby se šla ještě někam projít.. Nakonec jsme teda vyšly na druhou stranu než předchozí večer a bez Míši, páč ta se učila :D.. Lotulína šla na volno a opět hezky vnímala- šikula! :D.. Došly jsme na luxusní hřiště, kde jsme posílaly psiska obíhat branky, přičemž si lidi kolem bydlící museli myslet, že je navštívili cvoci.. Pokračovaly jsme teda dál a nás napadlo, že zkusíme najít obchod, do kterýho by jsme si ráno zašly něco nakoupit. ,, Tam se svítí! Tam by mohlo něco být!".. A pak následovaly jenom cedule: ,, Zákaz vstupu".. ,, Objekt střežen kamerami".. ,, Zákaz vstupu věznice".. A to už jsme si všimly všude ostnatých drátů a mříží na oknech. V té tmě to vypadalo vážně děsivě! Takže jsme začaly hodně rychle zdrhat.. Cestou jsme se děsily každýho keře, každé vyšší trávy.. Nějak se nám povedlo dojít zpátky- s tím magorem, kterej má pořád nějaký kecy, který vás děsijou ještě víc to je velice zajímavá cesta! :D.. A pak už jsme šly spát. Bordera opět zastávala ten názor, že spánek je zbytečnej a vymýšlela jednu horší věc jak druhou :P.. Ona je vážně retard, kterej k životu spánek asi nepotřebuje. Vážně ne! Ona není pes, ona je naprostej idiot :P..
    Tentokrát jsem ráno vstávala už i já :P.. Na jednom place se běhalo agility a pozdějš na druhým začalo dogfrisbee. Šly jsme s Lotulí jako první, což mě celkem naštvalo :P.. Nejdřív bylo dogdartbee- poslední dva hody jsem vážně myslela, že ji něčím trefim, jinak se ale snažila.. Naházely jsme 90 bodů, což nám o 20 bodů na postup nestačilo, takže jsme skončily 13/35... Další bylo 1. kolo Super Minidistance. Flouwule může být ráda, že jsem ji nezastřelila zrovna! Zase jí ruplo v hlavě, takže se chovala jako naprostej idiot :P.. Naházely jsme 6,5 bodu :P.. A skončily jsme někde v prostředku výsledkové listiny.. Pak probíhalo finále dogdartbee, takže jsme čučely, pak už jsme šly zbalit věci a našupat je do auta.. Ještě nás čekalo 2. kolo Super Minidistance a celkem vážně jsem uvažovakla nad tím, že už nepůjdem. Nakonec jsem ji trochu polila vodou a šly jsme! Celkem se snažila a bylo z toho 12 bodů- ve druhým kolem to byl druhej nejvyšší počet! :D.. Když ale někomu hrabe v prvním kole, tak to je úplně jedno :P :D.. Celkově z toho teda bylo 8. místo z 35.. Pak už jenom vyhlášení a cesta domů! Flouwule sežrala cestou domů z kufru kedlubnu :P.. Jináč byla ale hodná! :D.. A tak skončila naše geniální a první letní akce- juchůůů! :D..

 

 

Fotky od Míši Táflové :)..

Ashley :)..

  

A tak mi doma přibyla vedle akvárka s myší ještě jedna klec s potkankou prozatím o velikosti myši. Myš mám dealerku, ale pro potkanku mě žádný švihlý jméno už nenapadá :D.. Takže to bude nakonec asi vážně Ashley :).. Je odebraná od mamky a sourozenců, což znamená, že se u nás musí trochu rozdívat a pak snad bude okej :)..

Buď lepší než jsi...

Toto video dal na facebook kámoš.. Nevim proč, ale došlo mi u něho hodně celkem podstatných věcí. I když si myslim, že mezi lidma kolem jenom nenápadně procházim a ve všech hádkách stojim někde uprostřed a čekám až se všechno zase uklidní, tak mi došlo, jak moc mě zvládají ovlivňovat. Já vlastně nikdy nemůžu být spokojená sama se sebou, když se snažim o to, aby byli všichni spokojení se mnou. Je to nemožnej a nepochopitelnej kolotoč. Ale já to pomalu začínám chápat. Začínám chápat to, že když tolikati lidem vychází nic nedělání celej den, když jim vychází i to, že byli vyhození z baráku a stejně se najde někdo ochotnej kdo je u sebe nechá přes noc, takže jim to nebude vycházet napořád... Začínám chápat i to, že pouze pár lidem je v mojem životě určený stálý místo a ti ostatní mi jsou do něho dáni jenom proto, abych si něco uvědomila, abych dostala trochu jinej pohled na svět a když se jim aspoň jedno z toho povede, tak se z něho zase nenápadně vytratí.....

Obdivuju!...

 O rakovině jsem si začala zjišťovat něco po přečtení tohoto článku: Klik. (Možná sem pak sepíšu něco, co zaujalo mě).. Tento článek mě hned od prvního přečtení fascinoval tak, že jsem ho četla pořád dokola a k tomu jsem si prohlížela i fotky. Obdivuju člověka, co musí toto prožívat a přitom se snaží žít normální život.
    Dneska jsem náhodou objevila ještě tento článek: Tadyk.
   A ten mě opět dovedl k hlubokému zamyšlení. Ten člověk věděl, že ho už nedovedou vyléčit, věděl i to, že mu moc času nezbývá. A i přesto, si dovedl zbytek života užít! Kdo by toto zvládl? Podle mého názoru, by většina lidí co by nespáchali sebevraždu byli věčně v depresi a počítali či odhadovali kolik času jim ještě zbývá. Tento člověk musel mít úžasnej přístup k životu, kterýho si vážil a nechtěl promrhat ani chvilku. Čímž určitě hodně pomohl i svým blízkým. I jeho písnička mi přijde úžasná a přijde mi, že z ní vyřazuje jeho klidnej pohled na svůj osud a jeho úžasná dovednost užívat si vše:
  And we’ll go up, up, up. But I’ll fly a little higher... It won’t be long now, it won’t be long now.....
  We’ll float up in the clouds and we’ll never see the end.....
  We’ll go up in the clouds because the view is a little nicer.....
Překlad je Tadyk.
    Z takových lidí by si mělo vzít mnoho ostatníchda příklad. Ti co řeší každou kravinu, mají věčně špatnou náladu (neříkám že já ne).. 
    Právě mám před očima na monitoru nalepenej citát: Žij každý den, jako by měl být tvůj poslední. Těžko se to chápe, ale je to tak. Nikdy nevíte jak a kdy váš život skončí. Další věc, která mi přijde smutná. Proč sebevrahové (kolikrát i kvůli kravinám) klidně promrhají svůj život? Ať už se vám děje cokoliv, podle mě by si měl každý svého života vážit.
 Prostě: ,,Život je dar, naděje umírá poslední! ♥" (z písničky od Marka Ztracenýho)... 
 

    
Dál jsem se dočetla:
Tadyk 
Tadyk 

A bude normální! :D..

  Tak už konečně něco ze psí stránky :)..
Už to jsou tak tři měsíce, co se snažíme o pozitivku. Asi první impuls jsem dostala na tábor ve Svojanově. Půl roku jsem to nijak neřešila, až na Vánoce jsem dostala knížku Svého psa nestřílejte.  Hned po prvním přečtení jsem se příhlásila na přednášku Františka Šusty. Na facebooku jsem si psala s jednou holčinou, což mě ujistilo, že by jsme tím mohli něčeho docílit. Pak jsem náhodou objevila článek o Messim od Terky Hladké, což mi dalo hodně velkou naději. Prolízala jsem internet, knížku svěho psa nestřílejte jsem přečetla ještě dvakrát, k tomu ještě knížku Jak trénovat nemožného psa aneb I prasátka mohou létat. Začala jsem se věnovat do té doby bojácnýmu morčeti krčícímu se v rohu klece. A v únoru jsem (s angínou) jela na přednášku do Pardubic. Tam jsem si hezky ujasnila věci, co mi nebyly do té doby jasné, dozvěděla jsem se plno věcí, o kterých jsem do té doby ani neslyšela, načmárala plno poznámek, ke kterým se vracím stále. Po příjezdu jsem ještě týden nemohla kvůli angíně ven, což znamená, že jsem měla aspoň hodně času nad vším popřemýšlet a pročíst na internetu plno dalších věcí. Během toho týdne jsem se věnovala morčeti, který na tom už bylo tak, že se přestalo bát téměř úplně. Naučila jsem ho pomocí klikru dávat ťapku a skoro jsme dodělali otočku.Ale zpátky k Flouwule- začly jsme používat hodně klikr, začly jsme zlepšovat přivolání v klidu, zlepšovaly jsme poslušnost (chůzi u nohy, ...), začly jsme hrát různě hry na sebekontrolu, začly jsme budovat oční kontakt, pomalu se učím rozeznávat co má právě v plánu udělat.
     Potom když jsem se léčila doma s hlasivkama jsem si přečetla knížku od Desenskýho- Jak poznat psí duši. Jeho metody se mi sice nelíbí, ale knížka mi přišla zajímavá. Proto jednou, když mě Flouwule naštvala na procházce jsem použila jednu věc z jeho knížky, což nám hodně pomohlo!.. Nemůžu vůbec říct, že by jsme cvičily jenom PM, taky nemůžu říct že bych toho o pozitivce věděla nějak moc. I tak ale vidím u toho cvoka pokrok- u srnek jsme se dostaly tak daleko, že občas se nám povede zalehnutí, občas odvolání. A i u nich uplatňujem něco z pozitivky.
   Když jsem ju brala včera do školy (vstávaly jsme ve 4), ve 4:50 nám jel bus, šly jsme se projít se Zuzkou a Arim. Flouwule se držela hezky u nás, nevydávala se na žádný samostatný objevný cesty. Po škole když jsme čekaly na Zuzku jsme se šly projít, Flouwulu jsem zvládala v pohodě odvolat i když na proti nám jel někdo na koni (dřív by za ním běžela i kilometr daleko). Ukázala jsem jí koně a kozy přes ohradu. A potom už jsme šly počkat do školy. Cestou na busák jsme zůstaly ještě chvilku na hřišti, vyndaly jsme frisbeečka. A potom zvládla jít přes město hezky na volno. Vidím to jako aspoň nějakej pokrok, když ještě před třema měsícema jsem se ju bála pustit pomalu i na prázdné louce! :)..

Česko čelí nejvyššímu ročnímu nárůstu případů HIV infekce

Celkem mě tento článek zaujal:
http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/300200-cesko-celi-nejvyssimu-rocnimu-narustu-pripadu-hiv-infekce.html

Jsou lidé, kteří jsou osobnostmi a lidé, co nosí značky..

  Opět zjišťuju, jak moc jsem ráda za to, co mám..
Když jsme ve škole po praxi museli čekat na začátek laborek, pustili jsme si film zkažená mládež. Kromě toho, že mě šíleně překvapil konec, se mi líbila ještě jedna věta: ,, Jsou lidé, kteří jsou osobnostmi a lidé, co nosí značky" (Přesný znení si už nepamatujuí).. Ne, opravdu si o sobě nemyslím, že jsem osobnost, ale kdo mě zná ví, jak se většinou oblíkám.. Rifle ze sekáče, tříčtvrťáky od větnamců, mikina z výprodeje ze sportisima a bunda ze sportisima (bez výprodeje! :D).. A toto mi většinou doplňují moje tenisky za stovku.. Ale vyhovuje mi to!.. Já, co s sebou dost často tahám toho černobílýho šílence, já co projdu každým křákem v dohlednu a v klidu po sobě nechám skákat každýho psa co potkám si na sobě nedovedu přestavit už nic moc jinýho:D..  Značkový rifle? Na co, když jsem schopná si sednout i v přeplněným autobuse na zem?.. Značkovou mikinu? Na co když mám Flowču věčně na zádech nebo trénujem vaulty?..
       Ne, k tomuto článku mě nedovedl jenom film.. Byla to hlavně dnešní debata dvou holek.. Kámoška na sobě měla bílý kalhoty, boty na podpatku a tričko k tomu se hodící.. A potkali jsme venku jednu holku: ,, Jé! Ty máš hezký kalhoty, kdes je koupilas?"... ,, Fááákt? A kolik stály?"... ,,Jééé a ty boty sou luxusní!"... A v tomto duchu probíhala velká část jejich rozhovoru.. Já jsem tam jenom stála a poslouchala.. Čučela na moje tříčtvrťáky na kterých mi zrovna přistála slina od toho černobílýho paka vedle mě a v duchu jsem si říkala, že takle dopadnout rozhodně nechci.. A jejich debata se rozvíjela dále: ,,A tamta si koupila krátký šaty, aby tě naštvala"... ,,Ona a šaty? Kdyť i sukni nosí, tak, že by jí mít ani nemusela".. To už jsem nevydržela a poodešla jsem kousek dál. Začala jsem si hrát a povídat s tím cvočkem, kterej na mě už nějakou dobu házel nechápavý pohledy: ,,Toto nechceš poslouchat, poď si hrát! Co mám dělat? Nudííím seee! Dám ti packu! Chceš?"...  Ano! I s tím psem mi přijdou rozhovory zajímavější než s určitýma lidma o tom, kolik kde co stálo, jak se oblíká tamta a tamten..
        Prostě, rači než mít styl oblíkání alá kurva zůstanu u mojeho stylu nestylu, který mi doplňujou různě zbarvené chlupy od těch mojich cvoků!..
        Nechci, aby jste si po přečtení tohoto článku o mně mysleli bůh ví co, né že bych se vůbec nezajímala o to, co si vezmu na sebe. To zase ne.. Ale prostě co je moc, to je moc ;)...

Děsí mě, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí :(..

  Každý den hromada lidí po celém světě řeší nedůležité věci. Peníze, práci, vzdělání,... K čemu toto všecko je, když nikdy nevíte, kdy váš život může skončit? Nikdy nemůžete vědět, co vás nebo vaše blízké zítra potká. Proč se tedy všichni hádají kvůli blbostem, když je možné, že se vidí už úplně naposledy?.. Proč si lidé neváží toho, co mají v současnosti a chcou stále víc a víc, když přitom většina už to nejcenější stejně má - život, rodinu, přátele...
    Zkuste se zamyslet po každé hádce - bylo to nutné? Není lepší, se zkusit navzájem pochopit, respektovat rozdílné názory, porozumět si a mít prostě jenom radost z toho, že ten druhý je?  Zamyslete se ještě jednou- když by jste přišli o blízkou osobu, nemrzelo by vás to o to víc, když by vaše poslední slova s ní byly akorát nadávky v záchvatu nenávisti?
    Hromady lidí si neváží života a ještě mají ten názor, že ho mají celý před sebou. Může se stát ale cokoliv! Úplně cokoliv! Jste zdraví? Máte rodinu a přátele? Važte si toho! Né každý má takové štěstí!

R.I.P

Pokusy na zvířatech

 Náhodou jsem narazila na toto video, celkem mě překvapilo, kolikati let se tito tvorové mohou dožívat. Proč je lidé nemohou nechat v klidu si užívat života? Proč jim toto vůbec dělají? Je nějaká šance, že to někdy bude jiné?

Ouje...

     Točka, tma, klepka, zima, teplo, smutek, vzpomínky, zvláštní pocity, ne tobě nedám máš to marný, dojdu sama, čumim do zdi, budění telefonem, zdrhání z domu, cizí postel, ne stejně ti nedám!, schopnost naštvat pár lidí, příchod v 6, nemoct usnout, tma, točka, zima, teplo, bílá zeď, buzerace, songy, točka, chtění pryč z té vyjebané vesnice! Chtění pryč od všech! Jak? Jak mám všecko dávat? :P

 

Jak se vyléčit?

   V pátek večer mě začlo bolet ucho... Asi do 11 do večera jsme byly venku. Po příchodu domů to už byl extrém, takže to dopadlo tak, že kolem půlnoci jsme šly přes vesnici ke kámošovi pro ibalginy. Doma jsem pak na internetu četla o ibalginu- hlavně dávkování. Když jsem se dočetla až k ,,Nekuřte".. A na jiných stránkách k zánětu ucha: ,, Co nejdřív navštivte lékaře".. ,, Nechoďte ven".. Tak mi došlo, že jsem asi ,,trochu" magor. No dřív to došlo Zuzce než mně :D.. Kolem 2 jsme se konečně dostaly do postele.. Ráno jsme stávaly v 6. Celej den na závodech. Jedla jsem ibalginy (u toho rumový pralinky :D).. Začínala jsem mít divnej hlas, z čehož jsem si dělala srandu :D.. V neděli jsem přišla o hlas definitivně a od rána jsem pouze šeptala. V pondělí jsem šla teda k doktorovi, ten mně předepsal nějakej homeovox na hlasivky a nějaký kapky na zánět spojivek. S tím, že nemám chodit ven ani do školy. Cestou domů jsem se ale ještě ,,nachvilku" zakecala, což znamená, že jsem venku byla ještě celkem dlouho. V úterý jsem se vážně léčila (když nepočítám hraní se psem na zahradě :D), ve středu jsem při první příležitosti (ta se naskytla hned odpoledne) zdrhla z baráku za kámošema. Potom jsem šla nachvilku fotit na zahradu. A pak až chvilku před půl dvanáctou jsem se co nejpotišejc dostala z baráku kvuli tomu, že jsem potřebovala něco u kámošky. Bydlí na druhým konci vesnice, takže jsem si na cestu sehnala společnost :D.. Vrátila jsem se kolem půl druhé a šla jsem spat.. A ty prášky s divným názvem? Ty mám brát každou hodinu- beru je když si zrovna vzpomenu. A ty kapky? Ty se mi hned první den povedlo ztratit :D.. Teď jsem dovařila brambory a chystám se jít navštívit doktora, kterej to sice ještě neví, ale už mě pustí ven abych mohla legálně začít se sestavou na dogfrisbeečko :D.. No du se zkulturnit a vycházim.. S mojim štěstím na potkávání různých lidí uvidim, kdy dondu dom :D..
 Ale výsledek mojí léčby? Nemám zánět spojivek! A hlas se mi už celkem vrátil- mluvim jak retard, ale MLUVIM! :D..