Už to jsou tak tři měsíce, co se snažíme o pozitivku. Asi první impuls jsem dostala na tábor ve Svojanově. Půl roku jsem to nijak neřešila, až na Vánoce jsem dostala knížku Svého psa nestřílejte. Hned po prvním přečtení jsem se příhlásila na přednášku Františka Šusty. Na facebooku jsem si psala s jednou holčinou, což mě ujistilo, že by jsme tím mohli něčeho docílit. Pak jsem náhodou objevila článek o Messim od Terky Hladké, což mi dalo hodně velkou naději. Prolízala jsem internet, knížku svěho psa nestřílejte jsem přečetla ještě dvakrát, k tomu ještě knížku Jak trénovat nemožného psa aneb I prasátka mohou létat. Začala jsem se věnovat do té doby bojácnýmu morčeti krčícímu se v rohu klece. A v únoru jsem (s angínou) jela na přednášku do Pardubic. Tam jsem si hezky ujasnila věci, co mi nebyly do té doby jasné, dozvěděla jsem se plno věcí, o kterých jsem do té doby ani neslyšela, načmárala plno poznámek, ke kterým se vracím stále. Po příjezdu jsem ještě týden nemohla kvůli angíně ven, což znamená, že jsem měla aspoň hodně času nad vším popřemýšlet a pročíst na internetu plno dalších věcí. Během toho týdne jsem se věnovala morčeti, který na tom už bylo tak, že se přestalo bát téměř úplně. Naučila jsem ho pomocí klikru dávat ťapku a skoro jsme dodělali otočku.Ale zpátky k Flouwule- začly jsme používat hodně klikr, začly jsme zlepšovat přivolání v klidu, zlepšovaly jsme poslušnost (chůzi u nohy, ...), začly jsme hrát různě hry na sebekontrolu, začly jsme budovat oční kontakt, pomalu se učím rozeznávat co má právě v plánu udělat.
Potom když jsem se léčila doma s hlasivkama jsem si přečetla knížku od Desenskýho- Jak poznat psí duši. Jeho metody se mi sice nelíbí, ale knížka mi přišla zajímavá. Proto jednou, když mě Flouwule naštvala na procházce jsem použila jednu věc z jeho knížky, což nám hodně pomohlo!.. Nemůžu vůbec říct, že by jsme cvičily jenom PM, taky nemůžu říct že bych toho o pozitivce věděla nějak moc. I tak ale vidím u toho cvoka pokrok- u srnek jsme se dostaly tak daleko, že občas se nám povede zalehnutí, občas odvolání. A i u nich uplatňujem něco z pozitivky.
Když jsem ju brala včera do školy (vstávaly jsme ve 4), ve 4:50 nám jel bus, šly jsme se projít se Zuzkou a Arim. Flouwule se držela hezky u nás, nevydávala se na žádný samostatný objevný cesty. Po škole když jsme čekaly na Zuzku jsme se šly projít, Flouwulu jsem zvládala v pohodě odvolat i když na proti nám jel někdo na koni (dřív by za ním běžela i kilometr daleko). Ukázala jsem jí koně a kozy přes ohradu. A potom už jsme šly počkat do školy. Cestou na busák jsme zůstaly ještě chvilku na hřišti, vyndaly jsme frisbeečka. A potom zvládla jít přes město hezky na volno. Vidím to jako aspoň nějakej pokrok, když ještě před třema měsícema jsem se ju bála pustit pomalu i na prázdné louce! :)..
Žádné komentáře:
Okomentovat