Stáje a nová spolubydlící :D :P

   A je za mnou další víkend..
          Všecko začalo už tradičně v pátek po škole. Čekala jsem na Zuzku, která měla zrovna jízdy.. Najednou mi zazvonil telefon. Po krátkým rozhovoru jsem teda vzala její i moji tašku a šla jsem na ni počkat na chodbu než přijedou..
           Cestou se Zuzce skoro povedlo přejet nějaký lidi na přechodě. Zvládla roztlemit policajty na křižovatce, ale stal se zázrak a dojeli jsme! :D..
           Zaply jsme internet, vzaly si něco k jídlu a pak jsme musely už vycházet. Zuzka šla pomáhat na veterinu a já jsem tímto měla zahájit můj víkend ve školních stájích..
         Ten pocit když umrzáte už na cestě a to jste tam ještě ani nedošli je šílenej! Něco se nade mnou ale smilovalo a po příchodu mně bylo oznámeno, že už mají všecko hotový a mám přijít až zítra na 6.. To, že mě čekala tím pádem hodina a čtvrt čekání na Zuzku už bylo horší. Navštívila jsem knihkupectví, kde se mi rozšíril seznam knížek, který nutně potřebuju. Potom celkem neúspěšné pokusy o hledání brigády a pak můj geniální nápad, pro kterej jsem hned začala něco dělat.. On musí vyjít! :D. Konečně jsem se už dočkala Zuzky a hned jsme se vydaly navštívit zverimex. Odcházely jsme s myší v krabičce a žrádlem pro morčata (bylo nejlevnější) pro ni :D.. Jako první jsme zavítaly do sklepa, ze kterýho se v zápetí půlka věcí kvůli myši stěhovala nahoru. Pak jsme ještě zašly půjčit napaječku a vyškemrat piliny a začalo stěhování myši z mini krabičky do akvárka.. Obě jsme celkem rychle přišly na rozdíl mezi křečkem a myší. Ona je magor! :D..  Skákala, lezla vzhůru nohama po víku a celkově jí úplně šibalo!.. Prostě.. Já nikdy asi nebudu mít líný a klidný zvíře! :D.. V mojí přítomnosti jsou z většiny zvířat magoři!.. Zuzka vytáhla foťák a fotily jsme, a točily jsme.. Potom jsme navštívily internet, vybraly šílenou písničku a udělaly jsme myši její první video! :D.. Večer  jsme pak strávili u internetu a do postele jsme se dostaly trochu dýl po jedné a né že by jsme hned usnuly..
      Áááááááá!!!! :D.. Budííííík :P.. Zvonil už v 5:00. Chápete to?.. Pochvile jsme se nějak přemohly a vstaly jsme.. Zuzka mě šla do stájí doprovodit- divim se jí, že fakt šla.. Byla zima! Foukalo! Bylo škaredě! :D :P.. Přišla jsem trochu pozdějš, rychle se převlíkla a šla oznámit že už tam sem. Nejdřív jsem byla poslaná na druhou stáj- cestou jsme kecaly se Zuzkou aspoň přes telefon :D, z druhé stáje mě poslaly opět zpátky. Tam už jsem teda dostala do ruky vidle a byla poslaná házet.. Potom krmit. Potom zametat. Potom vybírat z kopyt a vodit do ohrad. Aaaanoooo! Lítala sem! :D.. Když bych šla sama, pustila bych toho dežota už před ohradou a chytla bych si ho za ohlávku abych ho pak hned mohla pustit.. Ale ne! musela sem s ním dojít do ohrady! :P.. No, aspoň jsem si po delší době zalítala :D.. Šla jsem se opět převlíct, prozvonila Zuzka a šla jsem. Sluchátka jsem opět rozflákala, tak jsem šla s mobilem nahlas :D... U Zuzky jsme měli luxusní oběd! Ale jak jinak taky už :D.. Já jsem usínala už teďka a to mě čekala ještě odpolední návštěva stájí.. Moc dlouho jsem v teple nepobyla a už jsme vycházely opět do zimy :P, tak abych tam na 14:00 byla. Samozřejmě, že se mi povedlo mít opět zpoždění. Taky né že by to vadilo, když po příchodu jsem ještě třičtvrtě hodiny poslouchala a čučela jak vymýšleli převoz jalovice s teletem. Pak už jsem na sebe šla hodit tepláky, gumáky a místo bundy mikinu. A šli jsme vodit koně z ohrady. Bylo hnusně, takže všem ještě šplíchat kopyta :P. Ale... Nelítala sem! :D..  Už mi z toho začínalo pomalu hrabat, takže když jsem přiváděla asi čtvrtýho koně, povedlo se mi ho dát na jiný místo- taky že sem to hned poznala když začal řehtat ( i s tím vedle) a začal se stavět na zadní :P) nějak se mi povedlo ho dotáhnout na jeho místo a šla jsem pro další.. Dočkala jsem se! Šla jsem se převlíct opět ze záblácených tepláků do normálního oblečení a šla jsem s pocitem, že půlku mám za sebou! :D.. Přemýšlim, co se dělo potom, ale nenapadá mě nic zajímavýho..
      Budík opět zvoní v 5! :P.. Zase se nám nepovedlo vstávat hnedka, takže jsem opět přišla pozdě. Tentokrát mě už neposílali jinam a šla jsem si pro vidle zrovna. Potom už jsem jenom zametala a dvě další holky už zatím vodily koně. Když už jsem měla všecko hotový, stála sem ve stáji, že du uklidit koště, tak začala v rádiu hrát úžasná písnička ♥.. Ta kterou jsem si doma pouštěla pořád dokola, čučela u ní z okna a přemýšlela..
Byl to zvláštní pocit, ani už nevím proč mě to tak šíleně fascinovalo :D.. Pak už jsem vyšla ze stájí zpátky do mojeho druhýho domova- k Zuzce :D.. Tu šíleně fascinovalo, jak už se u nich chovám jako doma, prej se jí konečně povedlo to, k čemu mě pořád vedla :D.. O půl druhé jsem zase vyšla- tentokrát už naposledy! :D.. Byla jsem tam ponechaná o samotě abych zametla, že pak se mám přesunout na druhou stáj (někdo asi usoudil, že na jedné toho máme málo), i na druhé jsem dostala do ruky koště a zametala, pak jsme roznesly krmení a začali vodit koně. Když jsme měli všecko hotový tady, šli jsme opět zpátky přivíst koně i tam, zvládla jsem být ještě okousaná a skoro přímáčklá na ohradník. A pak jsem se už konečně z tepláků, který už byly extrémně od bahna šla převlíct. Když už jsem chtěla jít, že tímto pro mě víkend tady končí, byla jsem ještě odchycena, jestli bych ještě nepomohla odvíst hřebečka do stáje, aby nemusela jít dvakrát. No, tak jsem teda šla ještě pro něho a doufala jsem, že bude v pohodě a nezkazí mi nelítací den (když jsem ho viděla naposledy jak šel celkem jsem se děsila),  překvapil mě a nedělal žádný kraviny cestou. A pak už hurá do mojeho náhradního domova :D.. Zuzka s Arim na mě už čekala před stájema tak jsem se po cestě aspoň nenudila :).. No opět bych neřekla že by se večer dělo něco tak zajímavýho. Netuším jak, ale povedlo se nám usnout už o půl sedmé! :D.. Vzbudili jsme se kolem jedenácté tak jsme se šli jedna po druhé rychle osprchovat a šly jsme zase spát. Ráno jsme vstávaly úplně v pohodě! Takovej pocit jsem už dlouho nezažila! :D..   No, cestou do školy jsme udělaly takový nádherný rozhodnutí.. Takže jsme měli i prodlouženej víkend a měly jsme se fajn! :D..

Přežila v útulku.. neb máme kousek sestavy! :D..

 Vstávala jsem o hodinu dřív jak normálně, k učení do batohu jsem přidala frisbeečka, sušený plíce, balónek, cestou jsem prolítla kuchyní a koupelnou a mohli jsme vyjít! Flouwule se trochu divila kam ju to takle ráno tahám, ale i tak byla nadšení, že se něco děje - jak jinak taky ona :D.. Vyjímečně jsme nějak stíhali a proto jsem dnes mohla vynechat můj již celkem tradiční běh na autobusovou zastávku. V autobuse se sluchátkama v uších a psem pod nohama jsem se modlila, ať v útulku hlavně celou dobu neproječí, protože příště by už asi nemohla cestovat se mnou. Od autobusáku jsme šli naproti Zuzce a vyšli jsme jako každý ráno směr škola. Můj plán, že se půjdu tak na třičtvrtě hodiny ještě před školou s Flouwulí projít se trochu pozměnil. A skončili jsme ve škole s čajem v ruce :D.. Po chvilce mě Zuzka opustila, protože začínali o hodninu dřív jak my, ale díky Flouwule kterou si všichni kolemjdoucí hladili jsem se měla stále s kým bavit :D.. Po půl hodině sezení ve škole jsem se teda nějak odhodlala vyjít ven. Připojili se ke mně dvě spolužačky, takže jsem opět nebyla sama :D.. Šli jsme s Flouwulí na louku na proti škole, tam jsem jí házela chvilku míček a pokoušeli jsme se o různé cviky. Čas se pomalu krátil a biologie se stále blížila, šla jsem teda dát Flouwulu do kotce do útulku (byla vedle nějakýho zlatýho retrívra), šupla jsem jí tam kousek plíce (zábava na 5 sekund?) a už jsme šli do školy. Celkem mě udivilo, že Flouwule neštěkala! :D.. Ve škole se mi zázrakem povedlo přečkat tři děsivý hodiny! A s kámoškou ze třídy jsme šli už konečně pro tu obludku. Cestou jsem žádnej jekot neslyšela - že by byla fakt hodná?! :D.. Byla nadšená že mě vidí, tak jsem ji vzala ještě na louku si chvilku hrát, rozloučila jsem se s kámoškou a šli jsme s Flouwulí čekat na Zuzku do školy, doklikali jsme zakrývání očí. Kolik lidí si ji hladilo jsem ani nepočítala. A pak jsme se asi nějakým zázrakem opět dočkali i Zuzky! :D.. Jako předchozí týden jsme se opět zdrželi trochu dýl ve škole kvůli vymýšlení aspoň začátku naší sestavy na dogfrisbeečko!.. Když jsem se podívala z okna na tu chumelenici nedovedla jsem si představit, jak v tomto budeme něco zkoušet. I tak jsme ale přece jenom po chvilce ze školy vyšli! :D.. Na hřišti jsem  vytáhla frisbeečka z batohu, zkusili jsme pár různorodých hodů.. A potom náš pracně vymyšlenej začátek naší sestavy - začátek je luxusní! :D.. Nato, že šíleně fučelo a chumelilo si myslím, že moje hody nebyli zas až tak špatný (chápej tak, že umím házet i hůř :D).. Ruce mi mrzly šíleně, proto jsme už posbírali všechny frisbeečka a vydaly se se Zuzkou k nim. Ta trubka mě nechala čekat asi čtvrt hodiny na chodbě, jenom aby aspoň trochu uklidila! :D :P..  Potom, co konečně uznala, že úklid bude stačit nás pustila dovnitř. Šli jsme zrovna k ní do pokoje, kterej Flouwule musela celej prozkoumat. Potom co dozkoumala začla dělat kraviny s Arinem a když jí nebylo povoleno lítat po pokoji jak magor tak si lehla a chvilku i spala.. Ještě před odjezdem jí Zuzka zvládla ostříhat přebytečný chlupy na uších- tím si svůj pokoj po Flouwuščiným náletu ještě vylepšila :D.. Nějak jsme přes kecání už nestihly jít na louku házet po druhé, a byl úspěch, že jsme stihli autobus o půl páté :D.. Narozdíl od raní cesty Flouwule spala, a já jsem se sluchátkama v uších opět přemýšlela.. už si říkám, že by bylo kolikrát lepší když bych asi ani nepřemýšlela :P..

Prodejní výstava koní :)..

   V úterý, když jsem čekala na jezdectví mi zazvonil telefon.. Zuzka začala mluvit něco o výstavě koní, a když zjistila, že jsem ještě u školy sešly jsme se na chodbě.. Že by mi řekla nějaký podrobnosti to nehrozilo a hned jsme šli za naší třídní učitelkou, jí říct, že s ní pojedeme... A takhle to začalo :D..

   V pátek v 10:50 jsem se konečně dočkala po nudné hodině chemie zvonku, šla jsem si teda sednout na židli na chodbu, dala sluchátka do uší, a čekala jsem ještě hodinu na Zuzku. No, když se konečně objevila taky na chodbě tak jsme se přemístily sednout si na křesla. A takhle jsme v pátek strávili dvě hodiny ve škole navíc. Děláním kravin, lítací Flouwulou ze sešitu.. A nakonec jsme byli obviněný ještě z přemístění kytek- to už jsme rači zdrhaly :D... Když nepočítám takový detaily, kdy mě Zuzka nechala čekat s nějakým úchylákem před obchodem, a když vyšla tak mě do něho poslala znova samozřejmě kvůli extrémně důležité věci  a podobný errory tak pátek probíhal v poklidu.. Šly jsme spát celkem brzo, vyjímečně na nás v noci nespadlo zrcadlo, a ani já jsem nepadala z postele :D.. 

    Ráno jsme tu malou otravnou věc, která si říká budík rači ani nevím kolikrát odložily.. A pak jsme usoudily, že by bylo asi dobrý vstát. Zuzka odešla do kuchyně (stihla samozřejmě ještě na facebook) já jsem  se zvládla zatím převlíct a povedlo se mi nic nepodpálit žehličkou, což by se dalo považovat taky za úspěch :D.. Když jsme si mazaly rohlíky marmeládou, už volala holka, která jela taky (Martina) kde že jsme. Zuzka jí oznámila že už budem vycházet.. Když volala asi za pět minut a to jí Zuzka oznámila, že už tam skoro jsme a my jsme ještě ani nevyšly z baráku a čas rychle ubíhal, došlo nám, že opět trochu nestiháme :D..
   Běžely jsme na autobusáku a oni nám už jeli naproti.. Naše omluva, že jsme si mazaly svačinu nebyla asi nijak extrémně působivá :D.. Cesta probíhala celkem v klidu.. Už skoro u cíle jsme projížděli kolem lavičky u úžasnýho rybníka a se Zuzkou jsme si představovali, jak úžasné fotky by tam byly.
    Po příjezdu do Kladrub jsme si prošli úžasné stáje a pak jsme čučeli na přehlídku koní na prodej a snažily jsme se fotit- vedle těch lidí s luxusníma zrcadlovkama jsme působily asi trochu směšně, ale tak co :D.. Potom jsme se přesunuli o kousek dál na další výstavu, která byla té první celkem podobná. Po skončení jsme měli do další plánované akce celkem dosti času, tak jsme se všichni dohodli, že zajedeme někam na oběd. Měli jsme šílený štěstí a jeli jsme do hospody zrovna k té úžasné lavičce s rybníkem! A co bylo ještě lepší? Otvírali až za pár minut! Zatímco všichni čekali v autě, tak my jsme se prodraly trávou k rybníku a fotily a fotily.. Díky tomu i obsluha pronesla úžasnou větu: ,,Vy jste tady dohromady? Viděla sem vás dvě jak jste vylezly od vody".. No.. Proč nemožem být za paka všude že jo?! Ale fotky máme! :D.. Po obědě jsme se přesunuli už na poslední místo, kde bylo o proti těm dvoum předchozím zas trochu něco jinýho. Vzhledem k tomu, že to bylo v hale, tak fotky se nám nevedly vůbec. Při prohlížení stájí jsme fotili aspoň koně a i balík slámy se nám povedl trochu schodit :D, ale co už :D :P..
    Zpáteční cesta, kde jsme jeli já a Zuzka vzadu probíhala úžasně - až na jednu špatnou zprávu :/.. Prohlížely jsme fotky, fotili flašku 100x stejně :D, kousek před Dobroučí dostala Zuzka úžasnej nápad, že by u nás byla  do zítřka. Takže psaní domů.. A ono to vyšlo! :D.. V Dobrouči jsme teda vystoupily obě, vzaly jsme psiska a šly točit dogfrisbeečko na louku.. Večer ,,hlídání" mojich séger. Kecání, upravování fotek a probouzení Zuzky aby neusínala :D :P.. Ráno jsme to na autobus vzali oklikou se psiskama, ale stejně jsme pak měli ještě hodně času na zastávce, na které mimo nás bylo až nějak moc lidí. Zuzka viděla poprvé nulu, to že s kapucí byl detail :D.. A pak už odjížděla..
 A takle skončil náš úžasnej víkend ♥.. Takových by mohlo bývat víc :)..

A ještě video z našeho pokusu: 

A nějak tak to je.. :)

Máme naše vůbec první video z dogfrisbeečka!.. Děkujeme za něho Zuzce :)..
   A takhle nějak to s náma asi je, už jsme začali vymýšlet sestavu a momentálně u mě dogfrisbeečko vede celkem hodně nad agility (překážky už jsme nějakou tu dobu neviděli :D)...

Jeden super, šílenej den.. Neb procházka 25 km :)..

  Jednoho zvláštního dne jsme se se Zuzkou domluvily, že půjdeme začátkem března na pochod. V tu dobu jsem to brala jako chvilkovej nápad, kterej stejně nevyjde. Stalo se ale jinak a já jsem v sobotu večer zjistila,  že nemám na nadcházející den žádný jídlo ani pití, že vlastně ani nevím, jestli zvládnu otevřít dveře ve vlaku. Naštěstí ale existuje volání po sedmé zadarmo! :D.. Zuzka mi u nich nakoupila ( v naší vesnici nehrozí,  že by bylo něco otevřený). Vysvětlila mi, jak se otvírají dveře čímž mě aspoň trochu uklidnila. A kolem jedné se mi konečně povedlo jít spát do postele.
     Když mi ve 4 ráno zvonil budík, došlo mi, že jsem vážně magor, potom, co jsem spala tři hodiny mám někam jít? Zvládla jsem se ale přemoct a přemístila jsem se do kuchyně abych si udělala čaj, bez kterýho bych asi zmrzla okamžitě.
     Ve čtvrt na pět už volala Zuzka, která měla za úkol mě vzbudit kdyby byl budík neúspěšnej. V našem rozespalým rozhovoru jsme prohodili jenom pár slov a já jsem se šla dál připravovat. Chvilku před pátou jsem už vyšla ven, vzala Flouwuli a šli jsme. Celá vesnice ještě spala, tak jsem se aspoň nemusela bát mít skoro celou cestu Flouwulu puštěnou. Když jsem si hned po odchodu z domu uvědomila, že cca před měsícem jsem se v tuto dobu vracela domů těšíc se do postele, došlo mi již po druhé, že jsem vážně magor.
     Cestou jsem chvilku telefonovala se Zuzkou vycházející chvilku po mně. Když jí cca za tři minuty měl jet vlak a ona byla ještě u baráku, nechápala jsem její klid. Ten jí očividně přešel po větách: ,,On ten vlak už asi jede"... ,,Ty  vole on tam už stojí!".. Vypnula mě a zachvilku už volala, že vlak stihli. To my už jsme s Flouwulí čekali na zastávce. Z vlaku naštěstí někdo vystupoval, takže jsme se tam dostaly v pohodě. Zjištění, že z vlaku do vlaku asi moc telefonovat nepůjde bylo celkem špatné. Ale vzhledem k tomu, že jsme za čtvrt hodiny vystupovali, jsme se s Flo nestihli ani nudit. V Ústí naštěstí vystupovalo hodně lidí, takže jsem se dveří opět nemusela ani dotknout. Nějak jsme se vymotali z nádraží a podél kolejí jsme šli na jinou zastávku na proti Zuzce s Arim. Podcházeli jsme dva mosty a nenarazili jsme pod nima na žádný feťáky! První vele úspěch za námi! :D..
     Povedlo se nám dojít na zastávku, protože jsme museli ještě čekat, zatím jsme trénovali couvání do schodů. Po chvilce volala opět Zuzka, že jim vlak zastavil na té zastávce jak nám. Takže jsme se opět obrátily a šli jsme jim naproti. Po setkání Flouwule chvilku pásla Ariho, a až když na ni Zuzka promluvila se k ní radostně rozběhla ji přivítat. Cestou jsme se nachvilku zastavili v podchodě a u nějaké sochy aby jsme mohli fotit. Když jsme došli na místo, a zjistili jsme, že pochod byl už v sobotu a né v neděli jak jsme si obě myslely, rozhodly jsme se, že půjdeme sami tu stejnou trasu! :D..
     Chvilku nám trvalo, než jsme našli tu správnou barvu po které jsme měli jít. Když se nám to konečně povedlo mohli jsme vyjít. Chvilková cesta po chodníku přes město a pak už někam zabočení mimo lidi. Zuzka měla mapu, takže veškerá orientace byla převážně na ní. Naše tempo bych nazvala extrémně pomalým s většíma fotícíma přestávkama všude možně. Chvíli jsme šli po asfaltce a pak už převážnou část cesty lesem. Celkem nás překvapilo, kolik tam všude ještě bylo sněhu a ledu. Flouwuli jsem měla na postroji připnutou na pás (půjčenej od Zuzky) což ještě přispělo k tomu, že se nám po tom ledě šlo ještě hůř. Chvilkama se nám povedlo padat i cca po dvouch metrech. Zuzka se rozhodla, že když už ji stahuju pokaždé na zem taky. si ze mě bude dělat matraci- proč nepadat místo ledu na mě že jo? :D... Možná by jsme měli rychlejší tempo, kdyby jsme po každým pádu nedostali šílenej záchvat smíchu, kterej přispěl k dalším pádům :D.. K tomu se Flouwule ještě rozhodla, že bude kácet stromky- občas zvládala i tři zároveň! :D.. Ani né v půlce cesty jsme zjistili, že jsme nějak podcenili množství jídla a už nám žádný nezbylo- šílené to zjištění! :D.. Naše přestávky vypadali po většinou tak, že Zuzka spadla a nechtělo se jí vstávat, proto se rozhodla, že si uděláme přestávku. Po chvilce stání nad ní jsem přemlouvání vzdala a sedla (no spíše lehla) jsem si vedle ní voda nevoda, bahno nebahno.. Po jedné takové přestávce, kdy jsme měli z něčeho opět záchvat smíchu, jsme si po chvilce uvědomili, že vlastně ležíme na té hnusně cestě zrovna u silnice. Jestli nás někdo viděl, tak opravdu netuším, co si o nás mohl myslet! :P.. Po této přestávce nás čekal kopec, kterej bylo zajímavý vyjít. Když se při jednom kroku posunete o půl metru po ledě dozadu, tak vám i tak krátkej kopec bude trvat vyjít extrémně dlouho!...
      Když před extrémním kopcem dolů (možná v něm mělo být něco jako schody, ale všude byl led) uviděla srnky a chtěla jít nutně za nima (přiznávám, že jsem celej den na pozitivku ,,mírně" kašlala) jsem tu příšerku šupla Zuzce. Opravdu by mě nenapadlo, že ta si sedne a bude Flouwulu ještě povzbuzovat aby ji dotáhla až dolů :D..
  Tímto tempem jsme se dostali k nějakým lavičkám a stolu někde v lese. Byla zima, jídlo jsme neměli- už i to co bylo podle obalu pojmenované kyselé špagety jsme zvládli cestou dojíst :D.. Ale i tak jsme si sedli, rozdělali na stole mapu a čučeli, kudy že to půjdeme dál. Zuzka to odhadovala cca na 6 km. Po chvilce jsme vyšli a po pár metrech jsme potkali rozcestník. Šla jsem se na něho podívat. Zuzka už šla pomalu dál, ale když uviděla můj výraz, šla se podívat taky. Místo odhadovaných 6 km rozcestník ukazoval 12 km.
 12 km přes louku, kde šíleně foukalo a všude byl led. Rozhodli jsme se, že teď už půjdeme, jakože fakt půjdeme. Přišly jsme na zajímavou věc a to, že když  nekecáme a nedostáváme záchvaty smíchu, tak najednou chodíme i rychle! :D.. Pouštěly jsme písničky z mobilu a cesta ubíhala celkem rychle. Z 12 km bylo po chvilce už jenom 6,5. Z 6,5 km zachvilku 2. A po chvilce už jsme byli v Ústí, od Tesca podle cedule už pouze 900 m! Jak úžasnej to pocit! :D..
    Kdo nás v Tescu viděl, netuším co si o nás mohl myslet. Do košíku jsme naházeli celkem dost věcí a rychle spěchali za piskama s doufáním že moc (vůbec :D) neječeli!. Venku jsme psiska odepnuly od sloupu a nachvilku si sedli na zem. Nad mojema asi trochu hlasitějšíma výkřikama, někdo kroutil dokonce hlavou, ostatní se kromě divných pohledů nijak nevyjadřovali.
    Po chvilce jsme zjistili, že když pohneme, stihneme dřívější vlak. Pobrali jsme batohy a psiska a začali jsme spěchat. U silnice jsme zjistili, že přechod je daleko a proto ze mě najednou vypadlo: ,,Po tomto autě dem!".. Lidi na chodníku to podle výrazů považovali za nálet. Ale my jsme to dali! A nepřejelo nás auto! Fajn to pocit! :D.. Po chvilce nám došlo, že jsme vlastně zvládli běžet- ještě lepší to pocit! :D..Na vlakáči jsme rychle koupili lístky, rozloučili jsme se a s Flouwulí jsme opět nastupovali ve vlaku. Ještě nás čekala dvou kilometrová cesta domů od vlaku. A pak už jsme byli doma! S pocitem, že za sebou máme úžasnej den, s pocitem, že mám tu nejlepší kámošku co jsem kdy měla.. A s pocitem že už zítra budu opět sedět ve škole a čučet do blba :D :P...

duben, květen, červenec = dogfrisbee!!! :)

Minulej rok jsem zjistila, že mě daleko víc lákají závody dogfrisbee než agility. A taky vzhledem k tomu, jak často se dostáváme na agility cvičák se mi líbí dogfrisbee více. Prostě vezmu frisbeečka, Flouwuli a jdem házet na louku! :).. Tento rok se tedy chystáme začít s dogfrisbee závodně. V plánu máme zatím sice jenom tři dogfrisbee akce, ale doufám že o to víc si je užijem (Flouwulí prosím nehárej :D :P).
   Únor se ale přehoupl již v březen a já jsem se zděšením zjistila, že už příští měsíc vyrážíme na naše první distanční závody. Toto šíleně zjištění mě donutilo aspoň k přečtení pravidel do čeho že jsem nás to vlastně přihlásila a teď začnem prostě házet, házet a házet! :).. Za úspěch budem považovat asi hlavně to, když mně se nepodaří přizabít přihlížející a když se Flouwule bude soustředit. To pak budem obě happy! :D.. tak uvídíme jak to dopadne :)..