středa 27. února 2013
neděle 24. února 2013
Běžim, běžim, kde to seeem?
Mám ráda naše víkendový objevný procházky. A taky mám celkem štěstí, že jako jediný pozitivum naší vesnici je právě to, že můžem stále objevovat kolem nová místa. Skoro ze všech stran máme louky, lesy. A proto hodně víkendů trávíme na delších objevných procházkách. Cestou si nádherně vyčistím hlavu, připadám si aspoň chvilku naprosto úžasně, bez problémů, bez učení. Jenom ticho, psiska a všude kolem les, les a les.
Začli jsme s Flouwulí s pozitivkou- jak se můžete dočíst na jiné stránce blogu. A to taky znamená, že zatím Flouwuli pouštím jenom tam, kde si jsem jistá že zareaguje 100% na první zavolání. S její energií bych jí ale nemohla udělat aby jsme chodili někde pomalu na vodítku a proto jsme tento víkend začli s běháním. Flouwule má postroj (na tahání ne zrovna nejvhodnější, proto jí chci objednat i kvůli kolu lepší), nějak jsem si ji připla k sobě abych měla volné ruce a běželo se mi líp. Šerča naše nadšení nijak nesdílela, ale tak co jí zbývalo :D...
To že Flouwule někde z kopce zatáhne trochu víc, a já se na tom tajícím sněhu neudržim a spadnu se stalo po chvilce už normální. Včera jsme vydrželi běžet třičtvrtě hodiny v kuse (když nepočítám moje přestávky na zvedání ze země a chvilkovou chůzi, když se Flouwule roztahala už moc). U Flouwule to není žádná extra výdrž, ale u sebe jsem se celkem divila (no ok když vás někdo táhne tak se běží jinak :D). Dneska jsme se rozmysleli, že půjdem někam do lesa. Vzhledem k tomu, že jsem na tom s orientačním smyslem šíleně. A jsem stejnej strašpytel jako ty dvě příšerky, tak bývají naše objevný procházky pokaždé celkem zajímavý. Dnešní běhání jsem původně plánovala tak maximálně na hodinu. Když jsme ale po té hodině byli teprve někde v lese a netušila jsem ani směr jakým by jsme se mohli vydat, došlo mi, že to bude asi trochu na dýl. Procházeli jsme kolem dvouch opuštěných chatek u lesa a moje fantazie samozřejmě začla hned pracovat. A kdo mě zná aspoň trochu tak ví, že moje fantazie vymýšlí jedině šílenosti. Dali jsme se tada opět do běhu na stranu, která se mi zdála že by mohla víst do vesnice. Když jsme doběhli ale k nějakýmu ještě hustějšímu lesu, kterým by se nám špatně prodíralo, došlo mi že toto rači riskovat nebudem a vrátili jsme se zpátky zkusit nějakou jinou cestu (samozřejmě kudy jsme tam došli jsem už úspěšně zapoměla). Šli jsme asi dvacet minut po louce vedle lesa a najednou se před náma zjevila vesnice! Dokonce ta správná vesnice! Tak toto je jedna z mála situací kdy ji vidim opravdu ráda! Domů jsme se dostali za tmy, všichni tři úplně promočení, ale i ta nejhyperaktivnější příšerka se taháním aspoň trochu unavila (no, opravdu jenom trochu)..
To že Flouwule někde z kopce zatáhne trochu víc, a já se na tom tajícím sněhu neudržim a spadnu se stalo po chvilce už normální. Včera jsme vydrželi běžet třičtvrtě hodiny v kuse (když nepočítám moje přestávky na zvedání ze země a chvilkovou chůzi, když se Flouwule roztahala už moc). U Flouwule to není žádná extra výdrž, ale u sebe jsem se celkem divila (no ok když vás někdo táhne tak se běží jinak :D). Dneska jsme se rozmysleli, že půjdem někam do lesa. Vzhledem k tomu, že jsem na tom s orientačním smyslem šíleně. A jsem stejnej strašpytel jako ty dvě příšerky, tak bývají naše objevný procházky pokaždé celkem zajímavý. Dnešní běhání jsem původně plánovala tak maximálně na hodinu. Když jsme ale po té hodině byli teprve někde v lese a netušila jsem ani směr jakým by jsme se mohli vydat, došlo mi, že to bude asi trochu na dýl. Procházeli jsme kolem dvouch opuštěných chatek u lesa a moje fantazie samozřejmě začla hned pracovat. A kdo mě zná aspoň trochu tak ví, že moje fantazie vymýšlí jedině šílenosti. Dali jsme se tada opět do běhu na stranu, která se mi zdála že by mohla víst do vesnice. Když jsme doběhli ale k nějakýmu ještě hustějšímu lesu, kterým by se nám špatně prodíralo, došlo mi že toto rači riskovat nebudem a vrátili jsme se zpátky zkusit nějakou jinou cestu (samozřejmě kudy jsme tam došli jsem už úspěšně zapoměla). Šli jsme asi dvacet minut po louce vedle lesa a najednou se před náma zjevila vesnice! Dokonce ta správná vesnice! Tak toto je jedna z mála situací kdy ji vidim opravdu ráda! Domů jsme se dostali za tmy, všichni tři úplně promočení, ale i ta nejhyperaktivnější příšerka se taháním aspoň trochu unavila (no, opravdu jenom trochu)..
Ničíme se sami!
Přidávám něco trochu k zamyšlení. Je šílené, že ono to takle opravdu chodí! Jestli toto bude stále pokračovat, tak tento svět čeká né zrovna hezká budoucnost..
sobota 23. února 2013
Jeden velkej kolotoč...
Jsou skoro dvě hodiny v noci, ale já si připadám nějak moc akční. Že by se mi chtělo spát to asi nehrozí. Klepu se zimou a přemýšlim nad vším možným (i nemožným).
Mám nad sebou na okně kytku, ani nevim co to je za druh, kytky mě nikdy nijak zvlášť nebraly. Ale všímám si, že touží po vodě. Její hnědé usychající listy přímo volají po troše vody. Naprosto ji chápu a proto i přesto kolik je hodin jí pro ni zajdu.
Před 14 dnama jsem měla asi podobné pocity. Sucho v krku, klepavka, myšlenky mimo realitu a potřebovala jsem vodu, hodně vody. Pouze ta na moje vysvobození ale nestačila. Klepavka přetrvávala, myšlenky stále v haji..
Já ale narozdíl od té kytky jsem si za to mohla sama. A nebo jsem už taky spadla pod vliv dnešní zkažené doby? NE! Jenom to ne! Už jenom ta představa, že by to tak mohlo být, mě děsí! Já kolem sebe mám prostě stále kousek mojeho nezkaženého světa, do kterého pouštim jenom ty, kteří si to opravdu zaslouží!
No.. I když.. Za poslední dobu jsem si můj dokonalej svět kolem sebe asi ,,trochu" pokazila. Za poslední dobu... To znamená, že to bude už odhadem rok, co k sobě nebezpečně blízkou pouštim ty, kteří jsou už beznadějně zkažení dnešní dobou. Popravdě.. Je mi jich líto, oni se o hodně připravují. Já jenom doufám, že tento velkej kolotoč nestrhne i mě..
Mám nad sebou na okně kytku, ani nevim co to je za druh, kytky mě nikdy nijak zvlášť nebraly. Ale všímám si, že touží po vodě. Její hnědé usychající listy přímo volají po troše vody. Naprosto ji chápu a proto i přesto kolik je hodin jí pro ni zajdu.
Před 14 dnama jsem měla asi podobné pocity. Sucho v krku, klepavka, myšlenky mimo realitu a potřebovala jsem vodu, hodně vody. Pouze ta na moje vysvobození ale nestačila. Klepavka přetrvávala, myšlenky stále v haji..
Já ale narozdíl od té kytky jsem si za to mohla sama. A nebo jsem už taky spadla pod vliv dnešní zkažené doby? NE! Jenom to ne! Už jenom ta představa, že by to tak mohlo být, mě děsí! Já kolem sebe mám prostě stále kousek mojeho nezkaženého světa, do kterého pouštim jenom ty, kteří si to opravdu zaslouží!
No.. I když.. Za poslední dobu jsem si můj dokonalej svět kolem sebe asi ,,trochu" pokazila. Za poslední dobu... To znamená, že to bude už odhadem rok, co k sobě nebezpečně blízkou pouštim ty, kteří jsou už beznadějně zkažení dnešní dobou. Popravdě.. Je mi jich líto, oni se o hodně připravují. Já jenom doufám, že tento velkej kolotoč nestrhne i mě..
Ty dvě moje! :)
Přezdívky: Šerča, Šeruš, Šečííí, Rina,
Původ: Útulek
Pohlaví: fena
Plemeno: kříženec
Datum narození: 1.6.2001 (přibližný)
Psí sporty: Agility, dogdancing
Barva: Černobílohnědá
Jméno: Flower
Přezdívky: Flo, Flowča, Flouwíííííí, Flowulí, Lo,...
Pohlaví: fena
Plemeno: Border kolie (bez pp)
Datum narození: 26.6.2010
Otec: Arnold border towm
Matka: Abbelain
Barva: Černobílá
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)